V současné době se podílí na těchto inscenacích:
Vystudovala jsem obor Dramatická výchova na Divadelní fakultě AMU. To by se ale možná nestalo, kdybych jako osmiletá nenastoupila na literárně-dramatický obor na kralupskou ZUŠku. Propojení divadla a pedagogiky jsem poté v různé míře uplatňovala při všelijakých příležitostech - během vedení skautského oddílu, dobrovolničení v zahraničí, vyučování na základní umělecké škole, pedagogické stáži v české škole v Madridu, či lektorování (např. kurzu improvizace pro dospělé). Kromě tohoto divadelně-pedagogického propojení mě také zajímá zkoumání různých neobvyklých forem divadla a to jak v pozici diváka, tak aktéra. Podílela jsem se proto například na site-specific představení Šestý smysl města, audiowalku a site-specific performance Odezírání poblíž České Kamenice, nebo na hraní pro různé sociální skupiny v nedivadelních prostorách s polskou skupinou Teatr Węgajty.
Z mé první návštěvy loutkového divadla si už vybavuji pouhé střípky vzpomínek. Řekla bych ale, že mě nejvíc upoutala atmosféra toho místa, všechna ta skrytá zákoutí, hra světel a vstup do neznáma. Z představení mi pak překvapivě utkvěla vzpomínka na hlavní postavu řídící svůj podivuhodný automobil.
Je fascinující kolik nápadů, hravosti, energie a (o)kouzlení se vtěsná i do drobného představeních pro děti. Často si z takových představení odnáším chytlavou melodii, hlášku, vizuální vjem, nebo zkrátka hezký pocit. V neposlední řadě mě baví ta jinakost komunikace s dětským divákem a intenzivní odpovědi, kterých se hercům dostává.
Kdybych se mohla stát na chvíli kteroukoliv pohádkovou postavou, tak by to byla určitě nějaká bytost s kouzelnou mocí. Například by mě bavilo, kdybych mohla ovládat některý z živlů a cokoliv z něj vytvořit. Případně by přicházela v úvahu některá postav ze Země Nezemě, protože to byl pohádkový svět který mě nadchnul v dětství a mohla bych si tak konečně vyzkoušet, jaké to je se poprvé vznést a proletět nad záhadným ostrovem.
Nejbližší inscenace:
