V současné době se podílí na těchto inscenacích:
Jmenuji se Václav Preisler a jsem herec, který vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Už od dětství jsem měl k divadlu a hudbě blízko – byl jsem členem Kühnova dětského sboru a Dětské opery Praha, kde jsem si zazpíval i zahrál v operách jako Tosca, Carmen nebo Liška Bystrouška. Hrál jsem také v dětském muzikálu Čert a Káča, kde jsem se proměnil v čerta Uriáše, nebo v pohádce Broučci.
Na škole jsem se objevoval v různých inscenacích, například v Modrém pokoji nebo Modrém ptáku, a vyzkoušel si tak širokou škálu hereckých poloh. Během studia jsem se kromě činohry věnoval také dětskému divadlu, kde jsem si zahrál v Hudebním divadle Karlín v muzikálu Zlatovláska.
Kromě divadla se věnuji i zpěvu, hře na ukulele a klavír a mám rád hudbu ve všech jejích podobách. Baví mě také sport, turistika a focení.
Divadlo je pro mě místem, kde se dá tvořit, hrát si a objevovat nové světy a já jsem rád, že do nich mohu brát i vás.
Poprvé jsem jako malý navštívil Divadlo Spejbla a Hurvínka, kde jsem konečně uviděl své hrdiny z televizní obrazovky naživo. Byl to pro mě opravdu kouzelný zážitek. Po představení mi maminka ještě koupila ve foyer loutku malého Hurvínka, a tím tak dovršila můj nejhezčí zážitek z první návštěvy loutkového divadla.
Na hraní pro děti si nejvíce vážím jejich bezprostředních reakcí na dění před očima, protože právě ty jsou pro nás herce nejautentičtější a posouvají nás dál. Na jevišti jsem nejšťastnější, když mohu přinést radost divákům – a obzvlášť dětem, protože jejich smích a nadšení jsou tou nejkrásnější odměnou. Jako dítě jsem miloval české seriálové pohádky, které si dodnes s oblibou pouštím.
Těžko se vybírá jedna konkrétní postava, kterou bych si rád zahrál – každá má své kouzlo a svůj způsob, jak pobavit. Létající Čestmír a jeho kouzelné květiny, Mach a Šebestová se sluchátkem, nebo Arabela se svým prstenem, který mění svět lidí i pohádek. Kdybych si ale měl skutečně vybrat jednu postavu a mohl se jí stát, byl by to Pan Tau. Nejenže má kouzelnou buřinku, s níž dokáže čarovat, ale je také tichý dobrák, který nikdy neztrácí úsměv. Umí si hrát s dětmi, chápe jejich fantazii, dokáže jim pomoci v těžkostech, a přitom nepotřebuje ani jediné slovo, stačí mu gesta, mrknutí oka a lehké klepnutí do buřinky. Právě v tom je jeho největší kouzlo. Spojuje hravost s laskavostí a ukazuje, že i bez velkých slov se dá rozdávat radost.
Nejbližší inscenace:
